Sofie - Bulharsko : 14.11. - 15.11.09
Šífů z IRU byla velmi úspěšná na dvoudenní výstavě v Sofii v Bulharsku.
1. den 14.11. V1, CAC,CACIB, BOB
2. den 15.11. V1,CAC,CACIB,BOB
Tím splnila podmínky pro získání titulu: Šampion Bulharska
Kostky jsou vrženy.
Naše anabáze začala 12.11.09 v 17 hod večer. Já jsem nastoupila ve Slaném, další v Praze,Brně a poslední v Bratislavě. Tím jsme byly kompletní. 7 vystavovatelek a 10 psů různých ras. Byla to taková dámská jízda.Jízda byla naplánovaná přes Maďarsko,Rumunsko do Bulharska - Sofie. Je zajímavé pozorovat jak jsou tyto státy rozdílné. Sice jsme měly možnost porovnávat jen po cestě ale i tak to bylo zajímavé. Česko - Slaný: na benzínce jsem požádala o klíč od wc. Sice jsem ho dostala,ale s dodatkem : ,,nejsme veřejné wc".Odcházím na wc ,zadní stranu ,,ochcává" cikán, na wc neni papír a je dost zanedbané.Tak jsem poděkovala za klíč s dodatkem,že si to mají dát do pořádku.Píšu o tom jen abych navázala na další zážitek. Maďarsko: parkoviště ,uprostřed malý domek ,osvětlený,čistý,volně přístupný. Ani se mi nechce věřit,že je to wc. Jak propastný rozdíl oproti nám. Všude čisto,žádné odpadky kolem dálnice. Rumunsko: zde končí civilizace. Nepořádek, obytné části většinou neupravené,šedivé. Když se objeví nový dům tak je většinou nevkusný ve stylu hogofogo zbohatlíků a dost často nedostavěný. Asi došly peníze. Na druhé straně je vidět,že do Rumunska pumpuje Unie peníze. Všude se opravují silnice . Až nám to komplikovalo cestování.A ještě něco bylo nepříjemné. Jakmile jsme zastavily ať na benzínce nebo u semaforů nevím odkud,ale začali se objevovat vyhublí,opuštění psi. Žebrali o kousek jídla. Nebyli agresivní jen nešťastní a zbídačení. V jedné vesnici nám vstoupil do cesty pes který neustoupil ani když řidička troubila. Musely jsme ho objet. Připadal mi jako když je tak vyhládlý,že chce umřít ať už se netrápí.Myslím,že když chce Rumunsko patřit do Unie musí také vyřešit problém se psy. Stejně tak Bulharsko.Bohužel na hotel jsme se dostaly až v sobotu ve 3 hod. ráno. Tak trochu pospat a v 7 hod. vstávat. Pak už to šlo ráz na ráz. Snídaně,zapakovat a hurá na výstavu. Myslela jsem,že když se řekne výstava v hale tak jsem si představila Pražské haly zvláště když je to dvoudení výstava.To jsem se ale spletla. Výstava byla v malé hale pro volejbal.V hale jsme byly už v 9. 30 hod. Začátek plánován v 10 hod. ale v 11 se ještě nic nedělo. Jeden tam hulákal do mikrofonu,nebylo mu rozumět a tak jsme více méně odezíraly. nástup do kruhu,ocenění a pak už jen čekat na soutěže a závěr. S výsledkem jsem velmi spokojená. 
Seznámila jsem se tam s velmi příjemnou vystavovatelkou z Ruska. Bylo to zajímavé. Její známá z Ukrajiny překládala moji slabou němčinu do ruského jazyka. Dostala také CAC a tak jsem ji poradila ať nezapomene,že když dostane i druhý den CAC tak získala Bulharského šampiona. Byla to poslední možnost získat tento titul za 2 x CAC. Příští rok už musí být také 4 x CAC jako u nás. Je zajímavé,že po 21 letech vystavování najednou zjistím,že se dá titul koupit a pár vystavovatelů toho také využilo. Což takhle poslat peníze a netrmácet se tak daleko.
Druhý den už byla hala připravená,kruhy označené a tak se začalo docela brzo. Tak,že další poctivě získané ocenění Nechala jsem si vystavět diplom Bulharský šampion (poplatek 40 E).Po výstavě jsme jeli už rovnou domu. Jak jsme projížděly státy tak jsme se vracely do civilizace. Poprvé v životě jsem se plavila na trajektu. Škoda,že obě plavby proběhly v noci. Většinu zpáteční jízdu pršelo,ale řidička to zvládla s přehledem dobrého řidiče. 
